Sedmnáct talířů Anny Boudové-Suchardové

V Podkrkonoší, v Nové Pace se nachází novorenesanční stavba Suchardova domu, jedná se o bývalé sídlo uměleckého rodu Suchardů. Zdobí jej sedmnáct talířů od Anny Boudové-Suchardové.

Jen se zkuste zeptat umělce, co myslel svým symbolem… a ještě dlouho Vás taková otázka nenapadne! Symboly mluví samy za sebe a sdělují významy, jež slova nemohou pojmout. A pokud k nám nepromlouvají, zřejmě ještě nepřišel náš čas...

Joseph Campbell

Procházíš-li se kolem novorenesanční stavby Suchardova domu, zcela jistě tě zaujme, pokud jej nemineš, sgrafitový pás obepínající dům listovím prostoupený květy, plody a úslovími. Pod okny jej zdobí sedmnáct keramických talířů převážně s glazurou několika valérů modré, místy prostoupené zelenými zdobnými prvky na pozadí bílé. Nakonec modrá s „faustovskou zelenou“, oblíbená kombinace té doby, na nás vždy dýchá z jiného světa.

Najdeš na nich jemné florální motivy, jen v několika případech vstupuje v jejich zdobnost fauna. A to holubice usazené do jejich středu s rozprostřenými rostlinnými motivy, dále pak jelen mezi dvěma siluetami stromů.

Z některých z nich jako bychom cítili až japonizující vliv, který byl platný pro secesi a vycházel ze školy Rimpa, dílny Ogaty Kórina. Převážně „rostlinná secese“ se snaží „o jistý návrat“, o očistu společnosti od industrializace působící na její život v 19. století. A inspiruje se tak hlubokou úctou Japonců k přírodě a čistotou a prostotou námětů. Moc dobře věděla, že je třeba vyváženosti a ne jenom industriálního zploštění. A tak se snažila svým ornamentem a náměty svou dobu „změkčit“.

A jak se s barevným japonským dřevořezem Evropa začínala více seznamovat? Bylo to zhruba od poloviny 19. století díky obchodníkům s čajem, kdy se některé z těchto dřevořezů nacházely na balícím materiálu, a tak je mnozí umělci především ve Francii začali sbírat. Nacházeli v nich „čistou tradici nesešněrovanou akademickými pravidly“.

Keramické talíře v plášti Suchardova domu svým minimalistickým způsobem zdobnosti dosahují silného estetického dojmu. Právě tato minimalizace tvarů – tvarová redukce nás přivádí svou čistotou k vazbě na skutečný svět. Nacházíme v nich skrytou vitální křivku raznic nejen z okolní přírody, která se nám objevuje také ve zdobnosti místního lidového nábytku hor a jejich podhůří. Právě tyto „jednoduché formy“ propojují člověka s přírodou. Připomíná nám to „ono nejskromnější umění“, „umění od srdce“, jak o něm kdysi psal Josef Čapek.

Jejich autorkou je Anna Boudová-Suchardová a jejich výpal byl proveden zřejmě v místní hrnčírně v Nové Pace v roce 1896.

Nakonec Josef Čapek nenechává bez povšimnutí výstavu „žen – umělkyň“ „XVII. výstava Mánesa Den Frie Udstilling“ v roce 1905 (9. 12.), kterou navštívilo 1500 návštěvníků a které se účastnila i Anna Boudová–Suchardová, jak píše v Moravském kraji:

Výstava dámského umění Jury byla dosti shovívavá. Vystavují naše dobré, známé malířky, pak Kalvodovy žákyně a žačky Uměleckoprům. školy. Ostatním dámám by trochu méně horování (Schwärmerei) neškodilo. Krajina převládá. Pěkné věci mají dámy: Zd. Braunerová, A. Cerhová, H. Emingerová, A. M. Hausmannová, Z. Liebscherová, Minka Podhajská, Linka Scheithauerová, L. Stará, Z. Starchová, Suchardová-Boudová a Ella Urbanová.

Ano i u Anny nacházíme v její zdobnosti „onu principiální jednoduchost“, kdy zdobnost zde vystupuje v minimalistické formální čistotě a o to více působí na oko procházejícího. Pokud ji tedy vidí a nemine.

Anna pochází z uměleckého rodu Suchardů a podílela se na výzdobě zdejšího rodinného sídla, které vyrostlo vedle rodinné dílny. Kromě těchto talířů je otisknut do pláště domu i její „obraz slunečnic“ stejně jako na pražské Suchardově vile v Bubenči.

Proč Annu provázejí florální motivy celým jejím dílem? Možná, že první podnět je třeba hledat už v dětství, kdy jí jej dala okolní příroda našeho podhůří, kde vitální křivka protkává obraz místní krajiny a k citlivému, vnímavému člověku o to více promlouvá.

Samozřejmě, že také pobyt v pospolitosti Suchardovy dílny, kdy tento „posvátný okrsek“ uvnitř města u ní probudil umělecký um a cit pro vidění, když pozoruje nejen tatínka, ale i své bratry Stanislava a Vojtu při práci. Zcela jistě byla unesena tím, s jakou láskou prožívali své dílo. Vždyť nebyli to jen „mistři Kamene“, nýbrž byli i jeho služebníky... , když opracovávají spolu s dalšími hrubou hmotu. A když člověk takto tvoří a je pospolu v takové pospolitosti, tak skrze jeho ruce pak vstupuje rozličný um.

A bylo se doopravdy na co dívat: kamenosochařství, řezbářství, restaurování obrazů či vznik marionet. Prostě práce s dřevem a kamenem, ze kterých se za tlukotu palic líhly „zajímavé obrazy“. A tak se dílna pro Annu stává pro svou rodinnou výuku i první uměleckou školou.

Snad proto byla předurčena věnovat se kumštu a po absolování pražské průmyslové školy a Akademie výtvarného umění v ateliéru profesora Jakuba Schikanedera ji provázejí florální náměty celý život. Schikanederova speciálka jí umožňuje volnou tvorbu dle jejího subjektivního přesvědčení, ničím nesvázanou ani v malířském rukopisu ani v kladení barev. A to bylo pro mladou umělkyni té doby něco výjimečného.

Postavení ženy – umělkyně vidíme dnes totiž v úplně jiné perspektivě než za jejího života. Pokud se vůbec žena mohla vzdělávat v kumštu, tak tehdy panoval názor, že se má právě zabývat pouze květinovou a ornamentální tematikou a ne patriarchálními tématy. A tak její tvorba byla v podstatě předurčena. Kromě toho vzdělaná žena znamenala potencionální nezávislost a tím nabourání sociálního stereotypu.

U Anny Boudové-Suchardové v prvním období jejího díla jsou patrné vlivy secesního naturalismu, později se v užitém umění (keramice) proměňují do geometrických schémat.

Nakonec tuto „skrytou geometrii“ můžeme pozorovat i ve zdobnosti talířů v plášti Suchardova domu. Snad proto k nám o to více tyto umělecké artefakty promlouvají, pokud se v ně zadíváme. Jsou to především jejich stylizované florální motivy, které je ve většině případů prostupují a jejich působení umocňují.

Domnívám se, že jakýsi „rotační kruhový obraz“ zdejších talířů je jen odrazem životní dynamické vibrace, která se odehrává všude kolem nás. Jako by se Anna snažila zachytit „onu vitální sílu“ geometrickou formou, aby tak vyhmátla „ono typické“, ve kterém vládne „onen rytmus“. Toto „všeobjímající “ se subjektu tlačí do vědomí, subjekt je jím zcela pohlcen.

Její stylizace se snad nepřímo snaží parafrázovat symbolický obraz světa, který je prodchnut vesmírným rytmem. A vířivý princip života z tohoto obrazu vyvstává, toho si je zřejmě umělkyně vědoma. Do něj jsou pak zakomponovány především části florálních motivů formou stylizovaných znaků a motivů fauny, aby tento neviditelný pohyb odehrávající se v přírodě dotvořily.

Vždyť on proměňuje, přestože se nám manifestuje v naší žité přítomnosti v různých obrazech, přesto kdesi struktura raznic, která se skrývá za složitou sítí fenoménů, zůstává stále stejná.

Tyto elementární struktury (principy symetrie) nacházíme ve stavbě květin, zvířecích těl, krystalů apod.

Ty hledal kdysi Johann Wolfgang Goethe celý život. Florální motivy a motivy fauny umělkyně promítá do kružnic a půlkruhů, díky kterým dochází na plášti Suchardova domu k vizualizaci rytmu. Volně tak parafrázuje svou geometričností symbolický obraz světa, jeho rytmický děj, který je ztělesněním dynamiky a pohybu. Spojen s pocitem napětí bez ustání klokotá...

Právě tento pohyb, toto nekonečné víření nás upozorňuje na „onu celost“ - jednotu všeho stvoření a tak i na absolutní nadvládu pohybově dynamického principu vzniku a zániku.

Anna tak rozhýbává těmito sedmnácti talíři spolu s další zdobností domu jeho mrtvou hmotu. Tento životodárný rytmus tak obepíná svou zdobností rodinné sídlo uměleckého rodu Suchardů. Ve skeletu domu díky tomu tak nacházíme životodárný pohyb, a pokud jsem zastaven, vtažen skrze jejích sedmnáct kruhových objektů, tak i klid zároveň.

Ten se nám manifestuje jistým kruhovým zúžením našeho psychického zorného pole směrem na střed. Střed Anna pojímá s citlivou hravostí sobě vlastní velmi různě. Pro mě je ale cílem kontemplace, tedy zastavením sama sebe. Vždyť vše je jen tancem kolem středu...

Toto „kroužení – obíhání“, pokud zvolím správný směr, vede vždy k nejčistší a zároveň nejvyšší simplicitě, tedy jednoduchosti.

Dům jako hnízdo, tak zosobňuje génia loci rod Suchardů. Vypráví příběhy skrze obrazy a zároveň podprahově působí svými nadčasovými raznicemi. A jeho zdobnost kdysi zřejmě rozpohybovávala i vnitřek domu, kam ji kdysi Suchardové zcela jistě přelili.

Umění secesního hnutí si nezakládá na otrockém napodobování přírody, nýbrž na imaginativním tvoření, které vychází ze symbolů přírody.

Arthur Heygate Mackmurdo

Fascinace japonským uměním měla pro secesi a umění přelomu 19. a 20. století své logické důvody a odehrávala se v mnoha rovinách. Tato inspirace se projevovala například kompoziční asymetričností, novými přírodními a figurálními motivy, dynamičností, plošností, svobodnou krásou volného toku linií a tzv. prázdnou plochou.

Pokud se jedná u Anny o ploché florální dekory, umělkyně je klade promyšleně asymetrickým způsobem, kdy je i prázdnému prostoru přisouzeno důležité místo v celkové kompozici obrazu. Právě využití asymetrické kompozice, kladení důrazu na zdobnost detailu a na důležitost takzvaného prázdného místa, to vše spojené s harmonizující vyvážeností obrazu nás přivádí opět k japonské škole Rimpa.

Rostlinná symbolika v japonském umění nese morální charakter a ušlechtilost. Tradičně nalézáme zobrazované především tyto rostlinné motivy: bambus, borovici, chryzantému, javor, vrbu, pivoňku, orchidej, sakuru, magnolii, lotos, broskvoň, slivoň a jiné.

Anna však volí pro ploché dekory ve své tvorbě větve a květy našich zahrad, především lilii, narcis, bodlák, kaštan, ale také slunečnici, pivoňku, kosatec, zvonek, sněženku, tulipán, růži šípkovou... Na místo tradiční sakury se snaží do obrazové kompozice vtělit naše dřeviny jako kaštan a javor mléčný. Při dekoraci svých keramických prací, především váz, při zohlednění jejich tvaru, využívá reálnou malbu, stylizovanou kresbu i ornamentální dekoraci.

Zachycuje onu vitální křivku, která prostupuje celou přírodu formou skicovitě provedených linek až po celé bohaté barevné kytice. Čistota a jasnost tahů nás upoutá. Její dílo charakterizuje dynamičnost, plošnost a krása volného toku linií. Rostlina je zachycena v přirozeném rozprostření, je živá, rostoucí nespoutanou geometrií.

Jsme tak vystaveni účinkům vinoucích se křivek, které náš svět prostupují a svou jednoduchostí nás o to více přímo a silněji zasahují, stejně jako to v polovině 19. století začali někteří umělci cítit z japonského dřevorytu a stejně jako to cítíme z „umění od srdce – nejskromnějšího umění“, o kterém píše Josef Čapek. Ten se touto vitální křivkou a její skrytou geometrií zabýval i „v umění“ přírodních národů“, která jím zcela prostupuje.

Jako dekorativní linku uplatňuje Anna „své vinoucí se křivky květinových linek“ např. v časopise Volné směry (měsíčníku vydávaném Spolkem výtvarných umělců Mánes v letech 1896-1949) či v návrzích papírových tapet.

Florální dekor spolu s plastickým detailem u Anny Boudové-Suchardové dodává například zdobnost jejím vázám na Exposition universelle - Světové výstavě v Paříži v českém pavilonu v roce 1900, kde každá její váza nesla jeden typ florálního dekoru (tedy byla inspirována jednou květinou) a další vázy tohoto souboru byly zdobeny plastickými figurálními reliéfy.

Dekor jednoduchých tvarů barevně výraznou barvou dokázala Anna velmi citlivě začlenit do tvaru vázy, což celý objekt umocňuje a vytváří tak jeden celek. Nechává na svých vázách čistou plochu (neotapetovává je celé dekorem) a tím nezastírá tvar nádoby. Její dílo je tak prostoupeno impresionistickou bezprostředností a plošnou stylizací květin v duchu japonismu. To se rodilo ve sklepní peci pražské Suchardovy vily, kterou jí tam zřídil bratr Stanislav.

 Její tvorba se otiskuje i do módního návrhářství, kdy za pomoci minima čar vznikají návrhy především dámského a dívčího oděvu, ale také dětského. Detailnější vyobrazení umělkyně rozkresluje u některých partií oděvu, nebo v místě, kde je na oděv aplikována ozdoba. Nacházíme tak v jejích návrzích především letní šaty doprovázené jupkou či bolerkem, dále haleny a vesty. To vše doplňují různé módní doplňky: klobouky, čepce, čepice, opasky, kabelky a jiné. Nechybí ani bytové textilie jako jsou polštáře, povlaky, ubrusy. Jejich zdobnost dotváří do návrhu zakomponované korálky či větší šperky.

Tkané a vyšívané prvky nám především na oděvu tvoří florální dekor proměňující se v geometrický ornament, který jim dodává jedinečnou zdobnost a posiluje tak i celkový návrh daného oděvu. Secesní styl na nás dýchá právě především z dekorujících ornamentů.

Svůj um ale Anna uplatňuje i při výzdobě budov nejen obou rodinných domů v Nové Pace a v Praze, ale také při výzdobě Zemské banky Království českého Na Příkopech (č.p. 858/20), která byla vyzdvižena v letech 1894-1896 dle architekta Osvalda Polívky v novorenesančním stylu.

Na plastických prvcích její výzdoby se podílel i její bratr Stanislav. Toto dílo z kamene, kovu a skla je uměleckým athanorem předních našich umělců 19. století. A právě plášť budovy mezi okny zdobí osm obdélníkových mozaikových panelů ze skleněných kostek s florálním dekorem od Anny Boudové-Suchardové . Nacházíme na nich na modrém pozadí pivoňku, slunečnici, lilii, růži šípkovou, iris/kosatec, jasmín, vinnou révu a cínii. V roce 1897 se dozvídáme v Ženských listech v čísle 1:

K nádherné výzdobě nové budovy Zemské Banky království Českého, jíž celá řada předních výtvarníků propůjčila své umění užito také umělecké tvorby ženy, a sice české malířky Suchardové, jíž svěřeno zpracování některých výplní. Jest to zajisté u nás poprvé, že povolána umělkyně k účastenství při tak nádherném, veřejném díle monumentálním.

Její stopu nacházíme i na pražském Wilsonově nádraží, kde vyzdobuje dnes již zaniklou dvoranu uvítacího salonu tehdejšího nádraží císaře Františka Josefa malbou dekorativních festonů.

Nejen na Novopacku se podílí spolu s dalšími rodinnými příslušníky na restaurátorských pracech např. novopackého kostela sv. Mikuláše, kde snad přemalovává hlavní oltářní obraz světce a patrona kostela, dále v kostele sv. Mikuláše v nedaleké Chotči, odkud k nám kdysi dorazili bratři pauláni do našeho kláštera, se podílí na restaurování a také na samotném zhotovení obrazu patrona pro tento boží stánek. A snad svůj um také otiskla při restaurování obrazu pro kostel sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové Snímání Krista z Kříže.

Přestože byla Anna Boudová-Suchardová ve stínu díla bratrů Stanislava, ale i Vojty a jako žena - umělkyně to neměla bez jejich pomoci vůbec lehké, přesto nám zanechala trochu bohužel opomíjenou, ale jasnou stopu svého díla. Až půjdete okolo Suchardova domu a zahledíte se do jeho novorenesančního pláště, zastavte se u jejích sedmnácti talířů, které jej obepínají. Stojí to doopravdy za to.

Jako plameny, tančící nad skrytými poklady země, ukazuje nám krása na místa, kde ještě máme hledati. Když rozděluje a rozpaluje k boji vášnivost duchů, má na zřeteli vysoká a slavná spojení, ležící jako terče v dálkách, kam nedoletí šípy ani nejodvážnějších pohledů. Její úsměv je jako široký, záhadný úsměv moře, nebezpečný osamělému plavci; a její poselství je jako mystické psaní vesmíru, zapečetěné hvězdami, jehož nerozlomí ani etherná ruka nejmocnějšího z duchů, ale které jednou bude přede všemi otevřeno.

Otokar Březina

Anna Boudová-Suchardová, malířka, keramička, textilní výtvarnice (23.10. 1870, Nová Paka -14.5. 1940, Praha)